Jedním z nejzajímavějších exponátů nedávno proběhnuvší ruské zbrojní výstavy Armija 2023 se stal kolový obrněný transportér BTR-82AU (někdy také označovaný BTR-22). Ten byl pro mnohé odborníky překvapením, protože ačkoliv se zprávy o tomto obrněnci objevovaly už nějaký čas, jeho existence je do značné míry nelogická.  I proto stojí za to se tomuto obrněnému transportéru, potažmo vývoji kolových obrněných transportérů v Rusku věnovat hlouběji.

Foto: BTR-82AU | Armija 2023

Sovětské obrněné transportéry – předchůdci dnešních ruských konstrukcí

Prvním sovětským kolovým obrněným transportérem v nejběžnějším uspořádání 8x8 se stal obrněný transportér BTR-60, zkonstruovaný známou společností GAZ na počátku 60 let minulého století. V jeho konstrukci byly použity některé prvky, které se staly pro sovětskou, resp. ruskou konstrukční školu typické. Charakteristickým prvkem se stalo především umístění motoru na záď vozidla, a prostoru pro výsadek doprostřed. Tím se BTR-60 lišil od západních OT, které používají mnohem lepší koncepci s prostorem pro výsadek na zádi, kdy je posádka při výstupu kryta masou vozidla.

Psali jsme:Rheinmetall vyrobí hlavní zbraň a trupy pro samohybné houfnice PzH 2000 a bitevní tank Leopard 2

BTR-60 ve své vrcholné podobě BTR-60 PBM byl poměrně silně vyzbrojený. Jeho výzbroj činil velkorážový kulomet KPVT ráže 14,5 mm, a spřažený kulomet 7,62 mm. Posádka tak disponovala značnou palebnou silou. Na druhou stranu byl BTR-60 jen lehce pancéřován.

Nástupcem obrněného transportéru BTR-60 se stal BTR -70. U něj došlo jen k několika změnám, nejvýraznější bylo nahrazení dvou nespolehlivých motorů jediným, ale výkonnějším motorem. Částečně byl také upraven tvar přídě.

Dalším v řadě sovětských kolových transportérů se stal BTR-80, u kterého došlo k významným změnám. Koncepce s motorem vzadu zůstala i nadále zachována, u prostoru pro výsadek ale byly vybudovány nové rozměrnější dveře, které usnadňovaly výstup a nástup, Byl tak aspoň částečně odstraněn jeden ze zásadních nedostatků obrněných transportérů řady BTR. Výzbroj tvořená kulometem KPVT zůstala zachována, byla ale umístěna do nové věže, která dovolovala vyšší náměr, takže kulomety bylo možno použít i proti bitevním vrtulníkům.

Je také třeba říci, že sovětské obrněné transportéry BTR-60/70/80 byly vyráběny v obrovských, desetitisícových sériích. Ve velkých počtech byly zavedeny jak v samotné armádě Sovětského svazu, ale i armád dalších zemí Varšavské smlouvy, potažmo i v armádách různých rozvojových zemí prakticky po celém světě. Zůčastnily se také celé řady konfliktů. V mnoha zemích navíc slouží dodnes. I proto by sovětské obrněné transportéry řady BTR neměly být i přes některé své nedostatky podceňovány.

Psali jsme:Americká supermoderní stíhačka F-35 si zapsala první ostrý útok, ale také první pád

Ruské konstrukce 

Vývoj kolových obrněných transportérů pokračoval i v následníku Sovětského svazu, dnešním Rusku, ale za zcela jiných podmínek. Po skončení studené války již ruská armáda  nepotřebovala tolik vojenské techniky, a tedy ani obrněných transportérů. Na nějaké intenzivní zbrojení také Rusko devadesátých let nemělo prostředky. Ruská armáda navíc měla k dispozici velké množství obrněných transportérů, z nichž mnohé (především typ BTR-80) byly relativně nové, mohly tedy sloužit ještě dlouhou dobu.

Důležité také je, že v tehdejším Rusku probíhaly intenzivní diskuse, které se zaměřovaly jak na postavení obrněných transportérů v ozbrojených silách, tak i na některé nedostatky sovětských obrněných transportérů. A to jak na základě zkušeností z nasazení těchto transportérů v konfliktech třetího světa, tak i vlastních bolestných zkušeností z dlouhé války v Afghánistánu, ve které byly obrněné transportéry BTR rozsáhle nasazovány. Opakovaně byly kritizovány výše zmíněné nedostatky, především sama koncepce s motorem vzadu. Stejně tak bylo kritizováno i slabé pancéřování, zajišťující ochranu jen proti kulometům běžné puškové ráže.

Kritizována byla i výzbroj, tvořená kulometem KPVT ráže 14,5 mm a spřaženým kulometem ráže 7,62 mm. Ta byla zdánlivě silná. Jenže ve stejné době se rozšířila vozidla technicals, tj. běžné terénní automobily ozbrojené kulomety, a to často právě typem KPVT. Proti těmto vozidlům tak obrněné transportéry BTR – co se týče výzbroje – nepřinášely žádnou výhodu.

Nutno říci, že podobné diskuse probíhaly i v dalších zemích. Výsledkem bylo to, že kolové obrněné transportéry začaly být opatřovány mnohem silnějším pancéřováním, v důsledku čehož výrazně ztěžkly. Stejně tak byly obrněné transportéry místo pouze kulometné výzbroje opatřovány lehkou kanónovou výzbrojí (ráže 20-30 mm, dnes i více), takže se kategorie kolových obrněných transportérů de facto změnila v kolová bojová vozidla pěchoty ( KBVP).

V Rusku se prvním takovým KBVP stal typ BTR-90. Ten oproti předchozím konstrukcím přinášel výrazně silnější pancéřování. Dostal také mohutnější výzbroj, kterou tvořila věž převzatá z vozidla BMP-2 a tedy vybavená kanonem 2A42 ráže 30 mm a spřaženým kulometem. V důsledku toho ovšem narostla hmotnost, a to na cca 21 tun. Výrazně změněná byla i silueta vozidla, protože BTR-90 postrádal charakteristická velká okna v přídi. Zůstala ale zachována ona tolik kritizovaná koncepce s motorem vzadu.

Právě zastaralá koncepce byla jedním z důvodů, proč byl BTR-90 odmítnut, a nedostal se do sériové výroby. Rusko přitom BTR-90 rozsáhle propagovalo, nabízelo i jeho licenční výrobu. Přesto BTR-90 nedosáhl žádného exportního úspěchu, a odmítla jej i samotná ruská armáda. I proto ruský zbrojní průmysl sáhl k poněkud překvapivému kroku – modernizaci obrněného transportéru BTR-80, čímž vznikl obrněný transportér BTR-82. Obrněný transportér BTR-82 zachovává základní rysy konstrukce BTR-80. Má téměř stejnou hmotnost, ale i sílu pancéřování. Pancéřování ale bylo doplněno vnitřními výstelkami, což pomáhá bránit vytváření střepin. Zásadní změnu prodělala výzbroj. Tu tvoří dálkově řízená věž, vybavená kanonem 2A72 (což je vylepšená a odlehčená verze kanonu 2A42) a spřažený kulomet 7,62 mm. K vylepšení došlo i v oblasti software. Zachována ale zůstala diskutabilní koncepce s motorem vzadu.

Z dnešního hlediska je BTR-82 zastaralý. Není to přitom jen otázka koncepce. V porovnání s moderními západními kolovými transportéry je BTR-82 jen slabě pancéřovaný. Jeho pancéřování jen lehce přesahuje úroveň STANAG 4569 Level 1, zatímco západní OT běžně dosahují úrovně Level 3, někdy i 4. Přesto je pozoruhodné, jakých obchodních úspěchů BTR-82 dosáhl. BTR-82 se dostal do výzbroje ruské armády, ruská armáda také na standard BTR-82 upravila své starší BTR-80. BTR-82 byl ale také rozsáhle exportován. Byl vyvezen např. do Běloruska, Ugandy, Kazachstánu a dalších zemí. BTR-82 se tím stal jedním z tahounů ruského zbrojního exportu. Pozoruhodné je ale už jen to, že je BTR-82 stále vyráběn. A jelikož i v jiných kategoriích vojenské techniky Rusko realizuje politiku pokračování zavedených produkce těch typů, je pravděpodobné, že výroba bude pokračovat i nadále.

Rusko, především ruské ministerstvo obrany nicméně vyžadovalo takovou konstrukci, která by splňovala požadavky na moderní kolový obrněný transportér, a která by konečně přinesla zlom v podobě přenesení prostoru pro výsadek na záď vozidla. Od nového kolového transportéru bylo vyžadováno i výrazně silnější pancéřování.

Určitým výrazem dobové orientace na spolupráci se západními státy se stal obrněný transportér ATOM. Ten vycházel z francouzského typu VBCI, nabízel tedy jak prostor pro výsadek v zádi vozidla, tak i silné pancéřování. Daní za to byla na tuto kategorii v ruském prostředí nezvykle vysoká hmotnost 32 tun. Významným vkladem ruského zbrojního průmyslu se stala výzbroj tohoto OT, kterou tvořil nový kanon AU-220 M ráže 57 mm. Vozidlo ATOM se nicméně nedostalo do výzbroje ruské armády. Mnozí představitelé ruské armády kritizovali jeho výzbroj, jako až příliš silnou pro tuto kategorii, stejně tak ale i jeho vysokou hmotnost. Kritizována byla i závislost na zahraničních dodavatelích. Osud vozidla ATOM posléze zpečetily západní sankce proti Rusku, které znemožnily dovoz klíčových komponentů.

Již v době existence OT ATOM navíc existovala alternativa, která se mnohým jevila mnohem lepší – ryze domácí konstrukce obrněného transportéru K-17 Bumerang, který byl předveden v r. 2015. K-17 Bumerang konečně přinášel to, čím by měl disponovat moderní kolový obrněný transportér – tedy koncepci s prostorem pro výsadek v zádi vozidla. K-17 se vyznačuje i poměrně silnou výzbrojí, kterou tvoří nový zbraňový modul Epocha, vybavený modifikovaným kanonem 2A42. Celkově lze K-17 označit za vydařenou konstrukci. Na rozdíl od některých západních kolových OT si K-17 Bumerang zachovává relativně nízkou hmotnost cca 25 tun. Díky rozměrným kolům a výkonnému motoru pak K-17 Bumerang dosahuje mimořádně dobré průchodnosti i těžkým terénem. K-17 přináší jak koncepční revoluci, tak i technologický pokrok, na druhou stranu oproti některým západním konstrukcím nepřináší nijak přehnaně modernistické prvky. Celkově lze tedy K-17 Bumerang označit za konstrukci vhodnou pro ruské podmínky, pro službu v ruské armádě. I přesto se K-17 dosud nedostal do výzbroje ruské armády, a nebyla zahájena ani jeho sériová výroba. Zpočátku šlo o běžné zpoždění, dané i náročnými zkouškami, během kterých docházelo k různým konstrukčním úpravám. Čím dál víc se ale také ukazovalo, že problémy jsou i na straně výrobce, společnosti VPK (součást průmyslové skupiny GAZ). VPK nedokázalo zajistit přechod na výrobu konstrukčně zcela nového typu. Společnosti VPK scházeli k kvalifikovaní zaměstnanci, a některé potřebné technologie. Negativně zapůsobily i západní sankce, uvalené na Rusko po r. 2014. Do značné míry zapůsobil i postoj ruské armády, která se zavedením nového obrněného transportéru až nepochopitelně otálela.  Částečně je opatrnický postoj ruské armády pochopitelný. Je třeba si uvědomit, že pokud by ruská armáda typem K-17 Bumerang chtěla zastoupit své starší typy, pak by to představovalo nákup tisíců vozidel, což by samozřejmě kladlo na armádní rozpočet velké nároky. Dnes je ale zjevné, že se tento opatrnický postoj ruské armádě vymstil. Nedokázala zavést do výzbroje moderní kolový transportér, jehož vývoj byl prakticky dokončen. A místo toho se dál musí spoléhat na starý BTR-82 se všemi jeho chybami, které se opět naplno projevují na ukrajinském bojišti.

I vzhledem k tomu společnost VPK sáhla k poněkud kompromisnímu řešení – k vývoji obrněného transportéru BTR-87. BTR-87 představuje zajímavou konstrukci. De facto jde stále o BTR-82, z něhož převzal podvozek, ale de facto i korbu. Rozdíl je v tom, že došlo k přesunutí motoru do střední části vozidla. Díky tomu vznikl na zádi prostor pro výsadek. Modernizována byla i výzbroj, tvořená zbraňovým modulem, vybaveným kanonem 2A42 a spřaženým kulometem. U typu BTR-87 bylo také částečně zesíleno pancéřování. BTR-87 je v mnohém spíše provizorní konstrukcí. De facto představuje jen přepracovaný BTR-82, u nějž byl přemístěn motor. I nadále mu zůstává poměrně slabé pancéřování atd. Přesto lze BTR-87 označit za poměrně pragmatickou konstrukci, vhodnou jak pro ruskou armádu coby prozatímní řešení, tak i pro mnohé rozvojové země, tradiční odběratele ruské vojenské techniky. Přesto u typu BTR-87 dosud nebyla zahájena sériová výroba. Neobjednala si jej sama ruská armáda (což je poměrně překvapivé, uvážíme-li, jak se dnešní ruská armáda potýká s nedostatkem zbraňových systémů), ale stejně tak BTR-87 nedosáhl ani exportního úspěchu, a to i přes rozsáhlou reklamní kampaň výrobce.

Na typ BTR-87 pak navazuje i dnešní BTR-82 AU. Dá se říci, že dál rozvíjí jeho konstrukční filozofii. Také u typu BTR-82 AU lze pozorovat základní rysy, kterými se vyznačoval již typ BTR-82, potažmo BTR-80. Jde tedy o vozidlo oproti západním OT méně rozměrné, také jeho hmotnost je oproti západním typům výrazně nižší – cca 20 tun.

BTR-82 AU je tak výrazně těžší než BTR-82 (15,4 tuny). I přes zvýšenou hmotnost si ale BTR-82 AU zachoval dnes poměrně vzácnou schopnost plavby. Obdobně jako BTR-87 pak i BTR-82 AU přináší klíčový modernizační prvek v podobě přesunutí motoru do přídě vozidla, čímž na zádi vznikl prostor pro výsadek. Také jeho pancéřování bylo zesíleno, výrobce ale neudává jeho hodnotu. Výzbroj BTR-82 AU tvoří bezosádkový modul, který je vyzbrojen ověřeným kanonem 2A72 ráže 30 mm. Tedy stejnou zbraní, kterou je vybaven již BTR-82. Celkově BTR-82 AU vychází jako vyvážená, pragmatická konstrukce. Je ale otázkou, zda se hodí pro ruskou armádu. BTR-82AU je svými charakteristikami vhodný spíše pro různé chudé rozvojové země. Lze proto předpokládat, že bude intenzivně nabízen na vývoz. Již dnes se ale objevují názory, že BTR-82 AU by vzhledem k nedostatku techniky měl být zaveden i do výzbroje ruské armády. Pro ruskou armádu by přitom i vzhledem k současné válce na Ukrajině byla vhodnější pokročilejší konstrukce – tedy K-17 Bumerang.

To, že ruská armáda dosud nezavedla do výzbroje K-17 Bumerang, a místo toho ruský zbrojní průmysl přináší stále nové překlenovací konstrukce, jako jsou BTR-87 a BTR-82AU, má svou hlubší vypovídací hodnotu. Předně - je  absurdní, že se Rusku za 8 let, od prvního veřejného předvedení K-17 Bumerang r. 2015 (vývoj přitom probíhal již předtím) nepodařilo dotáhnout toto jinak poměrně zdařilé vozidlo do sériové výroby. K-17 přitom nepřináší žádné převratné prvky, je to prostě klasický obrněný transportér. Hodně to vypovídá o charakteru Ruska, o jeho schopnostech. V silně etatistickém Rusku přitom na projektu obrněného transportéru K-17 spolupracovaly jak armáda a výrobce, ale i další ministerstva. Protahování zahájení výroby K-17 tak negativně vypovídá o schopnostech managementu zbrojní výroby, ale i managementu státu.

Předvedení BTR-82 AU nám také naznačuje, že se vývoj kolových obrněných transportérů v Rusku zřejmě rozdvojí. Na jedné straně bude hlavní linie představovaná typem K-17 Bumerang, který se časem podaří konečně dovést jak do výzbroje ruské armády, tak i do sériové výroby. Typ K-17 Bumerang navíc bude průběžně zdokonalován. A vedle toho poběží druhá vývojová linie, představovaná jednoduššími, levnějšími BTR-87, potažmo BTR-82AU.  Na první pohled to vypadá dobře. Jenže takovéto rozdvojení znamená zbytečné tříštění sil 
(materiálu, energie, výrobní kapacity) na dva technicky blízké projekty. Pro dnešní Rusko a de facto pro jakýkoliv válčící stát by přitom bylo mnohem racionálnější mít v každé kategorii pouze jeden univerzální typ. Představení obrněného transportéru BTR-82AU nám tak hodně vypovídá o charakteru dnešního Ruska, o jeho schopnostech. To je samozřejmě zajímavé i pro Západ, proti kterému Rusko vede svou civilizační válku. Zdánlivě druhořadé představení obrněného transportéru BTR-82 AU je tak významnější, než se na první pohled zdá.

Zdroj: